» Texty » Kniha Žít » Kapitola 3

Pohádka o kajakáři

Představuj si, milý čtenáři - kajakáře v jeho loďce... a tu loďku v tekoucí vodě.

Ten kajakář - to jsi Ty... a ta voda - to je bůh, neboli život, neboli láska.

Jak uvádím v předchozí kapitole, jediným záměrem lásky je - aby byl kajakář šťastný.

Takže řeka neskýtá žádné nebezpečí... Ano... občas se tam sice objeví nějaká rozeklaná kláda... která na první pohled vypadá děsivě nebo nepěkně... Ale pokud se kajakář nechá unášet, potom voda vždy zařídí - aby se té kládě vyhnul... neboť proud ji obeplouvá pokojným obloukem. A ač ten starý kmen působí z jedné strany hrozivým dojmem... posléze se zjistí - že je vlastně spíše umělecky malebný. Řeka si totiž svého kajakáře hýčká... a vlny jej vedou vždy tam - kde je pro něj připravena radost... vášeň... a pohoda.

Tok poskytuje kajakáři vše, co potřebuje k důstojné vyjížďce na svém člunu. Takže když Pavel, Tomáš, Jana, Lenka nebo jak se vlastně ten kajakář jmenuje - nuže když dostane hlad... objeví se znenadání v zákrutě na malém ostrůvku zájezdní hostinec s vyhlášenými specialitami... a voda zanese loďku přímo k tomu ostrůvku... a dovolí jí tam spočinout pro blažené chvíle kajakářova hodování.

Jídlo je zdarma... a pokud by snad bylo za peníze... potom by se během předešlé plavby objevovaly na hladině spousty bankovek - které by proudem samy pospíchaly do kajakářovy náruče... aby jich měl dost pro pozdější delikatesy onoho hostince.

Když má pan kajakář chuť si s někým poklábosit - je poháněn k sympatickému rybáři, kterého zahlédl... A když si zatouží založit rodinu - znenadání se na řece objeví paní kajakářová (mimochodem, docela ideální partie).

Takže život na vlnách se odvíjí přívětivým tempem... a nuda tu rozhodně nehrozí, neboť voda v hojné míře poskytuje kajakáři vše - po čem ve svém přirozeném životě touží. Stačí se nechat unášet.

Ale pokud jsi Ty ten kajakář... a láska je ta řeka... tak jak to - že Tě ve Tvém životě ten proud často nevyvedl mimo nebezpečí? Jak to, že víš, jaké to je - když se o Tebe voda nestará? Jak by to vypadalo v příběhu - když by kajakář nebyl chráněn láskyplným tokem? Když by tu silnou oporu necítil?

Je možné - aby se řeka zastavila a nechala kajakáře na holičkách?

Ne, to možné není... - Neboť láska jsi Ty...

A tudíž kajakář je ta řeka.

Dokud žije kajakář - žijí a plynou i vlny.

Vodní tok se nemůže zastavit - Jsou s kajakářem propojeni... Jsou jedno a totéž.

A rovněž tak není možné - aby kajakář vypadl mimo koryto a musel se do něj po svých pracně vracet... Protože kajakář je ta řeka... Ty jsi ta láska... Kajakář nemůže vypadnout z vody - protože by tím vypadl mimo sebe... A to se nestává... ...

Příběh tedy pokračuje... pojďme se společně podívat - jak:

Sdílejte nebo si vytiskněte: