» Texty » Kniha Žít » Kapitola 6

I ztráta může být zisk

 Věřím tomu - že vše, co se nám děje... se ve skutečnosti děje v náš prospěch.

I to příjemné, i to nepříjemné v naší každodennosti... nás ve své nejhlubší podstatě - učí žít šťastně.

Stačí jenom pochopit - proč se nám to či ono odehrává... co nám tím život říká... a čemu nás tím učí. (A vlastně se ani nemusíme snažit to pojmout. Neboť kdykoliv něco milujeme - to pochopení k nám přichází samo od sebe.)

Když jsme frustrovaní z toho, že se věci neodvíjí tak, jak chceme... v takové kritické chvíli doporučuji, abychom si vybrali něco zdánlivě nepodstatného... a zahrnovali to vlnami své lásky... - tím se pozvolna bez námahy uvolňujeme... nebo spíš osvobozujeme... a poznenáhlu si připouštíme... že to, co se děje - není důsledkem nějaké chyby, nedostatku nebo spiknutí... právě naopak... postupně si uvědomíme... že to, co se odehrává - je právě ta hojná, moudrá a vlídná bytostná síla, která skrze nás protéká. Co na tom, že se ten proud zrovna nabízí a vlévá způsobem - jakým nechceme? Možná, že ona "živá voda" tuší nebo ví... že je pro nás i pro ostatní zrovna v tu chvíli přínosnější - aby přicházela právě způsobem, který jsme si zvykli odmítat. A stačí se tedy zříci upjatých představ... otevřít se tomu... a nechat i dříve nevítaným způsobem - do nás onu mystickou sílu vstupovat a vstoupit. (Ale jak jsem již řekl, mám opakovanou zkušenost, že se pro to nepotřebujeme vůbec namáhat... ten proces přijímání původně nechtěného se nám přihodí automaticky - kdykoliv i třeba něco na první pohled nesouvisejícího milujeme.)

... ...

Milý čtenáři, vím, že je velmi kontroverzní mé tvrzení... že vše, a tedy dokonce i katastrofy - přichází pro naše niterné dobro. Sám jsem si procházel mnoha útrapami - sexuálním zneužíváním v dětství (o kterém mí rodiče bohužel neměli tušení), dlouhým obdobím pocitu odcizení, těžkých depresí a lehké schizofrenie, léty nevysvětlených příšerných bolestí hlavy, etapami finanční krize, krize bydlení a opakujících se partnerských hádek či podobně...

Když se však s nadhledem podívám na svůj životní příběh... potom jednak vidím - že každý další rok se mi žije kvalitněji a pokojněji než v údobích předtím... A také shledávám - čemu všemu nádhernému a důležitému mě prožité problémy naučily.

Jako příklad zmíním třeba vleklý nedostatek peněz:

Vlivem určitých výchovných traumat... nebo jistých nepříjemných zkušeností z období mého dospívání - jsem vyrůstal s podvědomou zakořeněnou nedůvěrou v okolní lidi... a se silným neuvědomělým strachem - že pokud někoho požádám o pomoc... potom to on bude pravděpodobně používat k citovému vydírání... nebo despotické manipulaci.

V mezičase jsem dosáhl plnoletosti... o tři roky později si neplánovaně založil rodinu... a měl chuť si zařídit život po svém. Neměl jsem prakticky žádné přátele - S manželkou a dětmi jsme žili samotářsky... a k okolnímu světu uzavřeně. Skrytě mě ovládala zarytá představa - že si musím "výdělky dukátů vošéfovat" takovým způsobem... abych si vše, co potřebuji zařídit, získat nebo opravit... mohl zaplatit u profesionálních firem. S žádnou svou záležitostí jsem nechtěl prosit o asistenci sousedy nebo kamarády. Podvědomě jsem se bytostně děsil scénáře, že zůstanu někomu něco dlužen... a on mi to v nejméně vhodné chvíle bude připomínat.

Do svého terapeutického podnikání jsem se pustil s vidinou, že sice budu poskytovat služby velmi kvalitní a užitečné, ale také že se ze mě díky tomu snadno a rychle stane milionář... a všechno si budu moci koupit... a nebudu nikomu za nic zavázán - což byla nesmyslná... a vlastně arogantní asociální představa. Načež jsem po několik dalších let, co se hotovosti týče - nevydělal vcelku nic... zadlužil se a byl nucen nejistě hospodařit bez rezervy "z ruky do huby".

Ale světe div se - i přes chybějící finance byl můj život... i život mé ženy a dětí... vlastně vcelku fajn. Zázrakem se nám plnilo mnoho snů... Spoustu zážitků, věcí a potřeb jsme získávali "darem" - A to díky zvláštním souhrám "náhod"... a díky opakované přízni mnoha úžasných žen a mužů, které jsem potkal. Z některých se postupem času stali naši přátelé.

S odstupem doby tedy vím - že mě pokulhávající rodinný rozpočet naučil otevřít se lidem... Věřit jim... svěřit se jim se svými problémy... a nechat si od nich pomoci, pokud potřebuji. A také zase pomáhat těm, které podpořit můžu... a kteří mé přispění vděčně vítají.

Nedostatek peněz mě paradoxně inspiroval k tomu - abych nebyl izolovaným, ale byl platným členem člověčího společenství.

A také jsem pochopil - že není katastrofa někomu něco dlužit... nebo si od někoho nechat pomoci. Je jen třeba si pozorně vybírat - od koho se podpořit nenechám... protože by mě měl tendenci potom deptat... - a od koho a s čím si naopak pomoci rád nechám... protože to naše vzájemné vztahy nepoškodí... ale zpestří a přirozeně rozvine. Je tedy třeba si vybírat - komu věřit lze - a komu ne. A podle toho se upřímně chovat.

Kdyby se mé podnikání na začátku hladce rozjelo směrem velkých výdělků - jak jsem si původně maloval... potom bych si sice mohl pořídit vše, na co si vzpomenu... Ale zůstal bych ke všem lidem paušálně nedůvěřivý a uzavřený. Takže i s miliony na účtu bych nemohl být šťastný. Ta nečekaná krize mě tedy nevědomky přiměla k tomu - abych leccos ve svém vztahu k sobě i k ostatním napravil... a mohl žít spokojeně.

Jak jsem již tedy psal - věřím tomu, že život k nám moudře promlouvá... a prospívá nám i skrze něco - co na první pohled může vypadat jako naprostý "průser".

Stačí se otevřít... a naslouchat - i tomu příjemnému, i tomu nepříjemnému. A nechat se láskyplně unášet naší jedinečnou cestou.

Jeden z hlavních způsobů - kterými nás láska vede řekou našeho žití... jsou naše pocity.

Pojďme si tedy trochu popovídat právě o člověčích emocích.

Sdílejte nebo si vytiskněte: