» Texty » Kniha Žít » Kapitola 11

Jsi šťastný?
- nebo si namlouváš, že jsi šťastný?

Mezi tím, co skutečně prožíváme... a tím, co si pouze myslíme, že prožíváme - může být v určitých chvílích diametrální rozpor.

Pokud někdo celý rok v práci dřel jak tur, aby ušetřil na plánovanou leteckou dovolenou u moře... potom když už se na ty prázdniny po dlouhých přípravách dostane... a opaluje se na pláži - nemá ještě zaručeno, že mu to automaticky přinese radost... a kýžený pocit klidu a spokojenosti.

Co když nedostal slíbený hotelový pokoj s výhledem na moře, nýbrž pouze pokoj bez onoho vytouženého výhledu? - a je z toho s prominutím pěkně nasraný? ... Co když jej dohání zafixovaný stres ze zaměstnání - i tady, když má volno? ... Co když má zažívací problémy z místního jídla? ... Co když mu týden před odletem začala manželka vyhrožovat rozvodem? ...

Tady je důležitý moment, jestli si daný člověk (i přesto, že se tak dlouho upínal na dovolenou s vidinou vytouženého odpočinku) - přizná, že se cítí prachmizerně... nebo jestli začne reálné nepříjemné pocity potlačovat a přehlušovat teoretickými argumenty typu: "Vždyť jsem se sem tak těšil... vždyť to stálo tolik peněz... vždyť jsem kvůli tomu musel odložit to, či ono... vždyť je to ta nejromantičtější pláž široko daleko... tak přeci musím být šťastný... musím si to tady užít."

...

Může nastat i opačný postup - kdy si vlastními rozumovými důvody zakazujeme dělat něco, u čeho se ve skutečnosti cítíme příjemně.

Zajdeme například do cukrárny s blízkým člověkem... a dáme si horkou čokoládu... a jablečný závin. Zákusek i nápoj nám chutná... Rozhovor s přítelem nás baví... - Je nám jednoznačně skvěle. Můžeme si to ale kazit přemýšlením, které příjemným pocitům oponuje: "Nemůžu přeci pít horkou čokoládu, vždyť jsem onehdy četl - jak je nezdravá... jak se po ní kazí zuby a tloustne se." nebo "Co tady vlastně dělám? Vždyť nemám doma uklizeno, navařeno ani odepráno." a podobně...

...

Přitom... pro naše zdraví a pro vyrovnaný život je podstatné... aby to, co si o sobě myslíme - odpovídalo tomu, co opravdu prožíváme.

Ať už jsou naše emoce zrovna příjemné nebo nepříjemné... jsou pro nás tím nejmoudřejším ukazatelem - jak na tom skutečně jsme.

(Vědomí - zda je nám zrovna příjemně nebo nepříjemně... je totiž pravdivým zrcadlením toho - jestli zbytečně bojujeme sami se sebou... nebo jestli tvořivě plyneme s láskou a proudem.)

...

Jak ses, milý čtenáři, cítil u té hry z předešlé kapitoly?

Dařilo se Ti u jednotlivých slov na papíře počkat na pocity, které Tě zaplavují samy od sebe?

Dařilo se Ti sledovat, jak se tyto pocity samovolně a zvolna mění nebo vyvíjejí?

Všimnul sis, že pokud jim necháš prostor - emoce si žijí svým vlastním životem?

Poznal jsi - u kterého slova je Tvá momentální emocionální odpověď spíše příjemná... u kterého je neutrální... a u kterého spíše nepříjemná?

Pokud ano - potom máš v ruce mocný a praktický nástroj.

V předešlé kapitole jsi totiž zakusil sílu své vlastní emocionální inteligence.

...

Otázka však zní - jestli Tvoje pocity vůbec mohou být inteligentní? ... - jestli vůbec můžeš svým vlastním pocitům věřit? ... - jestli Tě Tvé pocity vedou správným směrem?

Protože z mnoha výchovných a vzdělávacích zkušeností by vyplývalo - že pocity jsou jednak hloupé a druhak lžou. :-) ... Jenže to je jenom půlka pravdy. Nezralé a potlačované pocity - nás opravdu mohou vést iluzorními a nešťastnými směry. Ovšem pokud ony kyselé pocity necháme dozrát... ... to je potom jiná - chytrá, tvořivá, spolehlivá a naplňující písnička... čili chutná písnička.

Ono téma zralých pocitů... a Tvé přirozené emocionální inteligence - tedy pojďme v dalších kapitolách nejprve ještě trochu rozvést... a potom snad i prohloubit.

Ale odpusť mi prosím, že se opět opakuji:
Pointu mé knihy již totiž dávno znáš. Pokud si dovolíš i v přítomnosti nepříjemného pocitu tento svůj pocit neřešit... nechat ho být... pokud si dovolíš i v jeho přítomnosti něco zdánlivě nesouvisejícího milovat... pokud pro něco zdánlivě nesouvisejícího zahoříš a posíláš nebo poskytuješ tomuto zdánlivě nesouvisejícímu svou lásku... - potom tento zdánlivě nesouvisející proud Tvé lásky jako vedlejší účinek naplňuje mimoděk i ten nepříjemný pocit (aniž bys pro to cokoliv dělal)... a díky tomu ten pocit dozraje... a pomaličku a potichoučku se z něj na pozadí... během Tvé zdánlivě nesouvisející lásky... stane něco příjemného... až se nakonec ten pocit vrátí... jako úžasně výživné, překvapivé, přínosné ovoce z Tvých stromů.

Z celého srdce Ti přeju, abys to zažil.

Sdílejte nebo si vytiskněte: