» Texty » Kniha Žít » Kapitola 12

Intuice snadno a rychle :-)

Název této kapitoly jsem zakončil úsměvem - protože s instantními vylepšováky, které se chlubí přívlastkem "snadno a rychle", nemám dobrou zkušenost.

Snad vše v lidském životě - je výsledkem mnoha prožitých omylů a chyb. A tak je to v pořádku. Vše má svůj čas... A přicházíme na to postupně po krůčkách.

...

Na druhou stranu... intuici není třeba chápat jako něco tajemně vzdáleného - neboť je pro nás jednoduše dostupná a použitelná.

Intuice je totiž pouze jiný název pro naši emocionální inteligenci. Stačí tedy přes den respektovat své pocity... a poskytnout jim dostatečný prostor pro jejich přirozený vývoj. Tak jak jsme si to již naznačili a experimentálně zkusili dříve.

Pojďme se nyní na chvíli zastavit u tématu životních voleb a rozhodnutí:

Když něco plánujeme... když se na něco chystáme... když si potřebujeme vybrat z více možností... - často bychom nejraději našli rozumovou a logicky správnou alternativu... a té se pak pevně drželi. Tak si to alespoň žádá doba - k tomu nás motivuje naše vzdělání... naši kolegové... a často i naši přátelé. Výkřik dnešní společnosti obvykle zní: "Měl bys zjistit, co doporučují odborné studie - a měl bys podle toho jednat! (Aby se Ti dobře vedlo!)"

Přičemž ono "odborné studie" vyjadřuje postoj - že tu je někdo zkušenější, než jsme my... někdo komu bychom měli věřit. Což také znamená, že bychom neměli věřit sobě. Že nemůžeme věřit tomu - co cítíme.

Tím odborníkem, kterého si mnozí váží více než sami sebe - je pro nás někdy lékař. Jindy léčitel. Někdy vědec. Jindy učitel. Někdy politik nebo milionář. Jindy takzvaně úspěšný businessman. Někdy náš šéf. Jindy rodič. Někdy nějaký duchovně svatý muž. Jindy třeba autor knihy.

Ale co když sobě věřit můžeme?

Milý čtenáři, jsem sice autorem této knihy - ale důvěřuj prosím vždy o trochu více sobě nežli mě. Věř tomu, co cítíš Ty - protože to je pro Tebe podstatné.

To, co cítím já... je sice podstatné pro mě - ale Tvé aktuální přirozené jedinečné potřebě to nemusí vůbec odpovídat.

...

Je vůbec možné volit na základě takzvaně perspektivních argumentů?

Když si vybíráme auto - koupíme nakonec to s nejnižší spotřebou? ... nebo to podle crashtestů nejbezpečnější? ... nebo to nejméně poruchové? ... nebo nejlevnější? ... nebo to s největším zavazadlovým prostorem?

A je vůbec možné všechna tato nej - nej - nej... všechna tato fakta... skloubit do něčeho smysluplného?

Není to náhodou tak, že nakonec koupíme to auto - ve kterém se cítíme dobře... a všechna ta rozumná pro a proti jdou tak trochu stranou?

Není náhodou možné, že o tom, ve kterém autě se cítíme mizerně... a ve kterém je nám naopak fajn... - že o tom nakonec rozhodnou věci, které se logice vymykají? Jako například barva vozu... hebkost interiéru... parfém prodejce, který nám automobil předvádí? ... (nebo dokonce setkání se sympatickým / nesympatickým člověkem půl hodiny před naším odjezdem do autosalónu - pokud v nás dojem z onoho setkání přetrvává i ve chvíli, kdy do nabízeného vozu usedáme?)

Jinými slovy... lidé se mnohokrát snaží tvářit, jak jsou navýsost chytří a přemýšliví... a jak dokážou vyprodukovat slibné teorie o tom, co se má a co se nemá dělat... - nicméně ve skutečnosti nejsme ani tak bytosti logicky uvažující... jako spíš bytosti emocionální... a mnohem více než cokoliv jiného... o našich krocích rozhodují naše vlastní samovolné pocitové pochody.

...

Pojďme se ještě pro zajímavost podívat na výběr partnera (ať už obchodního... nebo životního).

Když už přijde na to, s jakým člověkem spojíme své síly dohromady - vyhrávají snad pevná měřítka? Je snad určující, jestli vůbec a jaký má daný člověk vysokoškolský diplom? Nebo jestli jsou jeho krevní testy v normě? A kolik hodin denně bývá v průměru produktivní? ... Je snad podstatné, jak vysoké by onomu jedinci přidělili skóre jeho bývalí partneři? - všechny takové otázky jsou v praxi trochu liché... neboť obvykle zvítězí ten, se kterým je nám z často nepochopitelných důvodů příjemně. Nebo který nás nějakým zásadním způsobem vzrušuje, či dráždí.

...

A například při výběru dovolené je emotivnost našeho rozhodování ještě viditelnější.

...

Vraťme se ale, milý čtenáři, k lidské intuici.

Pokud by bylo pravdou, že na každé pomyslné křižovatce nás z velké části směřují naše vlastní emoce... potom by se vyplatilo - dát našim pocitům kreativní výživu.

A znovu se budu opakovat... kdykoliv něco milujeme - všechny naše zdánlivě nesouvisející pocity to samovolně vyživuje... a prosperují. Protože láska jsou city... a láskou naše city zrají. A pokud pravidelně milujeme - potom můžeme svým citům věřit. A potom je nanejvýš přínosné naslouchat své emocionální inteligenci. Dejme jí prostor... a ona nás bude chránit před manipulací a přetvářkou... a povede nás sice nelogicky, ale velmi smysluplně.

Pokud naopak emocionální inteligenci prostor nedáváme - pokud bojujeme s nepříjemným pocitem, aniž bychom něco milovali. Potom o našich rozhodnutích tak či tak rozhodují city - jenže v takovém nešťastném případě jsou to city odmítané, potlačované, zakrslé a kyselé. A v takovém případě mnohem častěji propadneme přetvářce, klamu, sebeklamu nebo manipulaci (ať už jsme manipulace oběti nebo manipulace vykonavatelé).

Nemůžeme ani tak ovlivnit to - jestli se řídíme rozumem nebo citem. Pravděpodobně nemáme na výběr - a mnohem vyšší váhu má v každodenních volbách cit. V konečném důsledku, i když se snažíme volit na základě argumentů - jejich logická správnost nerozhoduje o jejich akceptování, či zamítnutí. Někdy je těžké si to přiznat, ale obvykle jsou to právě emoce, které nám velí - který argument přijmeme a který odmítneme.

Co ale ovlivnit můžeme - je náš postoj k citům: Budeme se intuici vzpírat a vyčerpávajícím způsobem s ní bojovat? Nebo ji přijmeme za svou... a vytěžíme z takového sebepřijetí něco úlevného, moudrého, tvořivého a silného?

...

Pro úplnost jenom dodám - že nejsem odpůrce logické mysli. Náš rozum dokáže dobře propracovat detaily. Naše přemýšlení umí vytvořit kvalitní malé dílky něčeho většího.

Ale na základě pozorování mi přijde, že je to právě naše emocionální inteligence... naše moudrost... naše city... které rozhodují o tom - jestli v každodenním životě tyto rozumové malé dílky skládáme do celku způsobem zničujícím nebo naopak způsobem ohleduplným a smysluplným.

...

Jak jsem již na začátku knihy uvedl, milý čtenáři - veškeré rady a návody jsou do jisté míry bezzubé. Pokud totiž člověk koná s láskou - ověřené metody nepotřebuje. A pokud naopak lásku necítí - potom mu vůbec tyto metody nepomohou.

Nejsnazší způsob, jak cítit lásku - je milovat.

A stejné je to i s touto mou celou knihou.

Přijde mi, že pokud se mých úvah chytneš bez lásky - potom se z těchto mých úvah dá sestavit vcelku zraňující monstrum.

No a naopak... v každé chvíli, kdy miluješ - mou knihu vlastně vůbec nepotřebuješ.

Toto je podle mě výzva veškeré duchovní literatury.

(Pokud nemiluješ - Bible, Korán, Védy nebo duchovní literatura Ti nepomůže. ... ... A pokud miluješ - Bibli, Korán, Védy nebo duchovní literaturu nepotřebuješ.)

To je alespoň můj aktuální lidský pohled na věc. Ovšem ten pohled se přirozeně vyvíjí a mění... a mohu se samozřejmě mýlit.

Nicméně... své předchozí tvrzení ještě zesílím:
(Chápu, že někteří lidé mi za to budou spílat. A někteří mě za následující odstavec i tuto knihu budou považovat za vyslance samotného ďábla... Tak je to ale v pořádku.)

Domnívám se, že v každé chvíli, kdy něco drobného nemiluješ - Mohamed, Ježíš, Buddha ani Eckhart Tolle Ti nepomohou... a naopak... Domnívám se, že v každé chvíli, kdy něco drobného miluješ - Mohameda, Ježíše, Buddhu ani Tolleho nepotřebuješ.

Neboť Láska jsi Ty. A dostatečný jsi takový, jaký jsi právě teď. Jsi, jaký jsi. Budiž Láskou - miluj cokoliv drobného. Zažij tu úlevu a naplnění.

Ale jak jsem již řekl - možná se mýlím. :-)

...

No... pokud však opravdu stále ještě máš chuť nějaké mé myšlenky číst... potom si pojďme pro zajímavost z předešlých kapitol - sestavit nějakou nebezpečnou krkolomnou konstrukci. Pojďme si pro poučení rozebrat jednotlivé dílky předchozího textu... a poskládejme je v nějakou suchou a pevnou metodu - která zaručeně nebude fungovat... s ničím podstatným Ti v životě nepomůže... a na místo toho by Ti její používání způsobilo zbytečnou námahu. A mohla by Tobě nebo někomu v Tvém okolí ublížit. Ukažme si ji v další kapitole... ;-)

Sdílejte nebo si vytiskněte: