» Texty » Kniha Žít » Kapitola 5

Taková pomoc,
že pro ni stačí učinit jediný krok
- miluj :-)

Když náš nešťastný kajakář odplouvá od uměleckého ostrova, který mu byl přichystán - voda k němu opět hovoří:

"Milý kajakáři... žádné nebezpečí na Tebe nečeká... před ničím se nyní nemusíš vyzbrojovat. Pokaždé Ti proud dovolí se úskalím vyhnout... a pokaždé k Tobě v pravý čas promluvím - aby ses v sobě i v řece orientoval... a byl pokojně blažený. Zůstaň prosím... užij si malování, které Tě tak těší."

Jenže kajakář v sobě utváří příliš velký hlomoz a hluk zarputilým zařizováním... a afektovaným přemýšlením - a tak tuto láskyplnou řeč řeky opět neslyší. Cítí se zmateně a unaveně.

... ...

Milý čtenáři - patrně toužíš žít šťastně... být milován a obdarováván... nalézat klid a vyznat se v tom, co přichází... - Asi také toužíš mít koho milovat... obdarovávat... znát své originální poslání... skrze ně prospívat svému okolí... - Patrně po tom toužíš právě teď.

A víš, co je úžasné? - Všechnu tu úlevu a naplnění získáváš bez starostí darem - kdykoliv cokoliv malinkatého nebo velikánského miluješ.

V každém okamžiku, kdy něco miluješ... jsou samočinně bez námahy uspokojovány tyto Tvé základní lidské potřeby... a navíc samovolně jako požehnání dostáváš vnitřní impulzy, kdy zrychlit... nebo kdy naopak zpomalit a nezápolit - nýbrž dopřávat sobě odpočinku... a cítíš živou sílu v sobě... která, Tě moudře vede, když nevíš, kudy dál.

Vážně stačí jediný krok - něco drobného a originálního v každé nové chvíli milovat.

... ...

Navíc se Ti pozvolna automaticky darem jako bonus, kdykoliv miluješ, slaďují do rovnováhy návyky - takže nezpanikaříš, když řešením je zvolnit... Díky tomu se Ti srovnává hormonální systém... používáš vegetativní nervy (sympatikus a parasympatikus) k tomu, k čemu jsou určeny... Tvé tělo má optimální tonus a regeneruješ... a celé Tvé uvažování má potřebnou hloubku a pružnost. Což Tě přivádí k zajímavým tvůrčím zážitkům.

Stačí - abys ve stavech, kdy cítíš nejistotu a neklid... v situacích, kdy na něco narážíš... nezačal zoufale vytvářet dočasná řešení... a tlačit jak nervózní buldozér naslepo... - nýbrž aby ses rozhlédl kolem sebe nebo v sobě... a vybral si byť jen jediný detail, který zrovna a třeba jen na okamžik dokážeš milovat... a abys tento detail zahrnul proudem své lásky. Což Ti samo od sebe bez dalšího úsilí přináší to, že jsi zaplavován dostatečným pokojem a příjemným vzrušením... a "slyšíš" východisko, které Tě uspokojuje... a které k Tobě "promlouvá"... a samo se Ti nabízí k překvapivému a záživnému rozvoji... a obohacení Tvých poměrů. Problémy se změní v záživnou hru. A to vždy (i právě teď a v každém novém "právě teď"... jediným krokem se s tím propojíš - stačí něco zahrnovat svou přízní... stačí cokoliv milovat).

Láska je praktická síla a projevuje se ve všech minutách našeho všedního dne.

Jejím jediným záměrem - je poskytnout nám naplněný nebo spíš naplňující život.

Přičemž Ty jsi láska... A protože se nemůžeš ocitnout mimo sebe - nemůžeš se ocitnout ani mimo lásku.

Není technicky proveditelné, aby ses dostal do podmínek, v nichž k Tobě tato "živá voda" nehovoří... či nenabízí reálná řešení.

Kdykoliv lásku necítíš - je to jedině tím, že zrovna nemiluješ... čili že zrovna svým zarytým uvažováním či konáním... (to jest svou uvyklou snahou něco vyprodukovat...) přehlušuješ všechno to, co už bylo vyprodukováno bez Tvého zasluhování... a co k Tobě samo přichází.

Kdykoliv tedy potřebuješ od života poradit... a uspokojit svá přání... nebo kdykoliv potřebuješ získat inspiraci, jak pomoci uspokojit přání ostatních... - stačí pro jednou přestat lopotně vyrábět věci nebo nápady... a otevřít se tomu, co již bylo vytvořeno... je pro Tebe nachystáno... a připlouvá k Tobě darem, neboli svojí vlastní autonomní silou.

Úleva a pohoda je pro nás vždy prostřena - stačí ji pouze přijmout... nechat uzrát... a použít. Abys toho byl schopen... je třeba jediná jednoduchá věc - MILOVAT.

...

Ty nádherné záležitosti... jako zklidnění... uvolnění... nalezení východiska - nemusíš vůbec dělat. Nemusíš se o ně starat. Nemusíš se je učit. Nemusíš o ně usilovat. Naplnění... laskavost... tvůrčí impulz či dokonce osvobozující proměnu celé Tvé situace... nemusíš řešit - Dostaneš to vše totiž bez námahy - protože už dávno je to v Tobě nachystané. Stačí tomu nechat průchod. A průchod tomu necháš tak - že si vybereš cokoliv, co Tě zrovna láká... jakoukoliv titěrnou bláznivinu... a začneš ji ze svého srdce milovat. (Vypustíš směrem k té aktuální bláznivině řeku své vlastní vášně.) Právě teď. :-)

Vtip je ten, že nemusíš pracně shánět lásku "po všech čertech". Nemusíš ji hledat u ostatních... a pečlivě si ji schraňovat na horší časy. A šetřit s ní, aby Ti pomáhala jen opravdu zřídka.

Nejsi závislý na přízni nebo nepřízni okolností - Ty jsi totiž láska. Láska vzniká přímo v Tobě... ve Tvém srdci. Lásku můžeš generovat a rozdávat. A to v nepředstavitelně hojném množství.

Kdykoliv začneš něco malého milovat - ať už miluješ motorku (kterou vlastníš nebo kterou pouze vidíš v katalogu)... ať už miluješ drobnou lokomotivu u modelové železnice... ať už miluješ svou chuť založit kavárnu... nebo své dítě... či partnerovo ucho... ať už miluješ krásnou hudbu... nebo úsměv náhodného kolemjdoucího... ať už z celého srdce miluješ byť jen jediný mráček na obloze... - pokud právě teď cokoliv obyčejného MILUJEŠ... potom právě teď sám sebe prožíváš V TOM ÚŽASNÉM PROUDU. (A je úplně jedno, jestli zrovna vedle Tebe stojí někdo, kdo Ti nadává... nebo Ti hrozí, že zítra nestihneš zaplatit nájem. Rozřešení tohoto Ti proud přinese samovolně - i kdybys zrovna dokázal milovat úplně něco zdánlivě nesouvisejícího - třeba vláhu deště padajícího z nebe... nebo kvítek vykukující z trávy.)

To životní osvícené blaho lásky... Ti nedává nějaký přísný bůh zvenčí. Pro to blaho nepotřebuješ dosahovat nějakých privilegovaných stupňů existence. Od toho blaha nejsi nikdy oddělen. Právě teď jsi se svým blahem spojen. ... Tím štěstím totiž obdarováváš sám sebe - kdykoliv zrovna v tom momentě cokoliv drobného miluješ... a kdykoliv své lásce necháváš svobodu... aby se projevovala... aby tryskala z Tvého nitra směrem ven do vnějšího světa... směrem k tomu krásnému vnějšímu nebo i vnitřnímu detailu. Tím proudem Tě totiž tato Tvá láska samovolně nepochopitelně a nepolapitelně ovlivňuje, proměňuje a unáší.

Zkus to prosím právě teď. Dovol si to. Udělej to. Vyber si něco jednoduchého a právě teď to prosím na chvíli z celého srdce miluj! Neznásilňuj prosím lásku - a nesnaž se zahořet pro něco, kde se Ti to teď zrovna nedaří. Naopak... vyber si jakoukoliv prkotinu nebo svou osobní jedinečnou touhu - kde to nyní dokážeš. Ať je to sebepodivnější. Ať je to sebeprostší. Ať je to zdánlivě sebezbytečnější. Miluj, cokoliv zrovna milovat dokážeš.

Co je to? Co právě teď umíš milovat? Co miluješ nyní?

Je to zrnko prachu na Tvém pracovním stole? Nebo je to vzpomínka? Nebo něco konkrétnějšího? Něco většího? ... Je to nějaká osoba? Nebo Tvoje záliba?

Miluj prosím na moment cokoliv - odvrať se na okamžik od svých termínů a starostí... a nech své lásce pro to krásné tady a teď tichý průchod!

A víš proč?

Abys dovolil svému srdci vytvářet lásku - abys tak opět zakusil podstatu svého bytí. Jsi to Ty, v kom láska vzniká... neboť Ty jsi bůh. Milovat - to je účel Tvé existence. Tato láska nyní sice pozvolna opouští Tvůj střed a samovolně teče k tomu, co miluješ. Avšak zároveň, jak z Tebe ten proud vychází - vzniká přirozeně v Tvém srdci dostatek lásky nové. A jak ta láska teče z Tvého nitra skrze Tvé tělo a Tvou mysl postupně ven - tak Tě přeci ta láska tímto proudem celého naplňuje. Dobře ji při tom slyšíš a víš co dělat. A také Ti léčí každou starou ránu v každé buňce Tvého těla... i každé zákoutí Tvé duše. Aniž bys pro to musel cokoliv činit. Cítíš se šťastně. A regeneruješ. (Ve Tvém středu vzniká ta tajemná síla... a sice ji posíláš k té drobnosti ve vnějším světě... ale ještě před tím, než z Tebe ta síla vykročí - Tě jako bonus léčí, pečuje o Tebe a oblažuje.)

Takže když Tě například bolí zub. A Ty místo toho, aby ses z toho zubu s prominutím posral a začal to hystericky řešit... když namísto toho začneš milovat cokoliv jiného, než je Tvůj zub - například nějaký úžasný film... tak Tvá vášeň sice proudí z Tvého srdce směrem ven k tomu filmu... ale ještě než opustí Tvé tělo, Ti jen tak mimoděk - aniž by ses o to jakkoliv zasloužil - ten láskyplný proud léčí i Tvůj chrup, který poznenáhlu přestává bolet... až se zcela uklidní... ačkoliv Ty sis dovolil milovat úplně něco jiného (například onen film). Dostáváš to bez zasluhování - jen tak mimoděk darem.

Jen nesmíš svou lásku nutit k poslušnosti - nemůžeš se snažit milovat to, co zrovna milovat nedokážeš. Naštěstí jsi vždy dostatečný takový - jaký jsi právě v této chvíli. Bohatě tedy stačí milovat cokoliv - co zrovna milovat dovedeš. Ať to proudí a teče. ... Což skutečně samovolně přináší pozvolnou kompletní proměnu Tvého života - bez námahy... - proměnu tak nádhernou, že si ji ani neumíš představit... - ale zažíváš ji.

Sdílejte nebo si vytiskněte: