» Texty » Kniha Žít » Kapitola 4

Kajakář v nesnázích

Jak by to vypadalo, kdyby náš kajakář netušil - že řeka je vlídná končina... a že proud jej vždy a za každých okolností vynese mimo úskalí?

Rád Ti to popíšu, milý čtenáři. Na rozdíl od předchozí kapitoly - kajakář v dalším vyprávění si láskyplnou péči vodních vln neuvědomuje.

Řekněme - že takový ustaraný kajakář zahlédne v dálce mělčinu... a na ní ztroskotaný jeden z těch hrozivě vypadajících dřevěných kmenů. Kajakář se poleká:

"Jak by asi vypadala srážka s tou kládou?! Ublížil by si?! A kdyby se mu protrhlo dno jeho loďky, pak by se už nikdy nemohl vydat z té ošklivé písčiny na další pouť!!!"

Jak tak o tom přemýšlí - rozhodne se jednat. Než aby riskoval střet se dřevem a uvíznutí - začne pádlovat proti vodě.

Je to sice velmi namáhavé... ale raději se úmorně dřít - než dát všanc holý život. A tak se pokouší vzdorovat řece... a jeho svaly i vystrašená mysl jsou čím dál tím znavenější.

Podívá-li se na okolní ostrůvky a břehy... a na ostatní živočichy na hladině, které tok unáší okolo něj... potom zjistí - že on se nikam nepohybuje. ... Je totiž s vodou mysticky propojen... a čím rychleji pádluje proti proudu - tím rychleji v jednotě protikladů teče řeka jemu v ústrety... - a jeho úsilí jej tedy pouze udržuje v bezvýchodné pozici.

Kajakář začne nazlobeně horovat:

"Jak to - že je život tak nespravedlivý?! Jak to - že on musí bojovat a je již téměř vyčerpán?! A přitom stojí na místě a problém setrvává - neboť neustále vidí opodál tu strašlivou mělčinu... a ten nehezký kmen... před kterým se snaží uchránit?!"

Cítí zoufalou beznaděj:

"Kdo nebo co mu teď pomůže???"

Neví...

"Navíc by tak rád maloval obrazy... ale teď tady kličkuje ze strany na stranu - a situace se mu nijak nevyvíjí... takže příležitost k výtvarnu visí v nedohlednu."

... ...

"Milý můj kajakáři - neboj se... mám Tě ráda a postarám se o Tebe... Stačí, když nebudeš vzdorovat vynesu Tě mimo tu písčinu... Zkus to prosím." takto mluví voda ke kajakáři.

...

Jenže, jak on dělá rámus neustálým pádlováním, tak ji neslyší... a připadá si opuštěný a sám.

Nakonec - zcela vysílen... kajakář své zápolení vzdá.

Přestane zabírat... a očekává to nejhorší - srážku s nebezpečím.

... ...

Překvapeně zjišťuje - že je poháněn mimo obávané místo... a vyvázne zdráv.

Ale není si jistý - jestli je to jen momentální náhoda?

Rozhodne se - že příště se bude raději opět přemáhat.

... ...

Znenadání jej jeho plavba přivádí k nádhernému ostrovu - s malířskými stojany... plátny... a úžasnými barvami... štětci... pastely... a dalším náčiním.

Vždyť on vlastně toužil malovat - řeka mu to poskytuje.

Náš kajakář si však říká: "Nene - nemohu si dovolit se teď věnovat umění... Co když za zákrutou číhá další děsivá bitva? Raději se musím na to připravit."

Ačkoliv jej vlny ukotvily přímo u tvůrčího ostrova - náš kajakář to odmítne. A ač nerad - opět vzdoruje vodě... a pádluje od toho krásného zákoutí pryč... aby se dostal na volnou hladinu a mohl se přichystat na další zrádné překážky.

Netuší - že žádná újma mu ve skutečnosti nehrozí. Jak je vůbec možné - že si to neuvědomuje? Nebo spíš... co by mohl změnit - aby si to znovu uvědomoval?

Sdílejte nebo si vytiskněte: